Do složité životní situace se může dostat každý z nás. Dokumentují to i příběhy obyvatelek azylového domu pro ženy a matky s dětmi (dále AŽ) , které se o svůj životní příběh rozhodly podělit s ostatními ....
Následující text není redakčně upraven ...
Paní R.
Byla jsem v podnájmu, když jsem zjistila, že majitel bytu mě celou dobu obelhával. Z tohoto důvodu a pár dalších faktorů, jsem se musela z bytu narychlo odstěhovat. S právě narozenou dcerkou jsem šla na azylový dům pro matky s dětmi, kde naštěstí bylo volné místo. Za to jsem byla velmi vděčná, protože jsem s ní neměla kam jít.
Žádám o přidělení městského bytu, ale bohužel zatím bez výsledků. Ve svém snažení stále pokračuji a pevně doufám, že mi to vyjde, abychom mohly s dcerou žít normální rodinný život.
Paní J.
Spolu s dětmi a s přítelem jsme bydleli na azylu, kde nám byl ukončen pobyt z důvodu vypršení lhůty. Můj přítel ještě k lepšímu, v tu dobu nastupoval do VT. Byla jsem ze všeho zoufalá a nevěděla, co budu dělat.
Našla jsem si kontakt na azylový dům pro matky s dětmi v Roudnici nad Labem a telefonicky si sjednala službu. Měla jsem štěstí, bydlení vyšlo a já s dětmi jsem se stěhovala. Obava z nového bydlení mě přešla ihned po nastěhování. Všude byl pořádek a čisto. Po několika málo dnech jsem se zde cítila, jako bych zde bydlela dlouho. Všichni na mě byli milí a hodní. Pokud jsem v nesnázích, nebo potřebuji poradit, vždy mi pomůžou. Mám ráda aktivity s matkami a úplně nejvíc aktivity s dětmi. To je super. Kdyby nebylo tohoto azylového domu, nevím , kde bych skončila a jak bych dopadla.